Jste to, o čem sníte

Nedávno jsem šel s dcerkou na procházku a na stromě cestou uviděl zvláštní papír. Sundal jsem ho, a ukázalo se, že to je lampion. Co na něm stálo, mě dostalo…

Mezi cíli, které lidi mají, totiž stále slýchám, kolik chce kdo peněz, že chce dům, dovolenou, auto, mixer nebo bonboniéru… Všechny takové cíle mají své opodstatnění, ale ten lampion mě donutil si sednout na **del. Bylo to neskutečně silné, protože jsem se najednou cítil jako malý chlapeček, který sám pouští lampion a tohle všechno na něj píše. Doufá, že to jednou bude mít, a říká si „kdo ví“…

Na lampionu stálo

Láska. Mít rodinu, šťastný život

V tu chvíli jako bych viděl tu slečnu (nevím, proč si myslím, že to byla slečna, ale mám ten pocit), jak jí nezajímají ta vnější pozlátka typu make-up, kluk nebo vejška, co si pomyslí kamarádky nebo že jí rodiče někam nechtějí pustit. Stojí tam s lampionem a v nitru touží, aby byla šťastná a milovaná. Stejně tak by si to v nitru přála i ve čtyřiceti, stejně tak v šedesáti. Pokaždé trochu jinak, ale pokaždé úplně stejně.

A v ten moment mi došlo, jak jsme lidé všichni stejní. Jak se schováváme za své vnější cíle, které nás někdo přiměl sledovat – zajistit obživu, vzdělání, pozici na společenském žebříčku, domácnost atd. A přitom stejně chceme každý jen trochu uznání, objetí a pohlazení. V klidu si sednout a vědět, že jsme v tomto světě už konečně přijatí.

V klidu si sednout a vědět, že jsme v tomto světě už konečně přijatí.

Ale my jsme v tomto světě přijatí!

Už ve chvíli svého narození jsme přijatí, a ve skutečnosti naší cestu neurčuje nikdo z našeho okolí. Jenže to tak působí a my jsme o tom přesvědčeni, protože nás do určité doby dokázali zlomit. Jako to cirkusové medvídě, které přivazují ke kůlu provazem – v nízkém věku ten provaz prostě nedokáže přetrhnout, a tak se naučí, že se ho nezbaví. Když pak vyroste a provaz by byl dole raz dva, ani to nezkusí a mocný medvěd zůstane uvězněný nadosmrti.

Bohužel se takhle neochočují jen medvědi, ale i lidi. Co je ale úžasné, my máme jednu božskou schopnost:

Vědomí

Přestože jsme naprogramováni věřit tomu, že sami nic nedokážeme a že budoucnost závisí na osudu, štěstí a situaci, máme stále šanci dojít UVĚDOMĚNÍ, že věci můžou být jinak. Nemusíme kvůli tomu být bezcitní, ale můžeme se rozhodnout do tohoto světa patřit, a jít za tím, co chceme, i kdyby tomu okolnosti nenasvědčovaly. Můžeme být dokonce schopní opustit věci jako pohodlí, stálý finanční příjem, špatný vztah nebo povinnosti, které na nás hodil někdo jiný.

Při tomhle těžkém, ale osvobozujícím uvědomění začíná ŽIVOT. A žít život naplno – s vědomím toho, že ne druzí, ale my sami nad sebou máme největší moc – tam leží naše veliká šance na dosažení štěstí.

Já si po roce 2017, kdy jsem si stanovoval samé „praktické“ cíle – kolik vydělat, kolik získat, o kolik se posunout, jak přesně se cítit – stanovil za největší cíl roku 2018 umět žít plně v přítomnosti. To je na jednu stranu tak abstraktní, že s tím není jednoduché každodenně pracovat. Ale i tohle jde – meditací, pěstováním soustředěné pozornosti, užíváním si toho, co se právě děje. A pak prostě tím, že si člověk dá ČAS.

Protože čas je to, čemu potřebujeme začít naslouchat, jestliže chceme lásku. Jestliže chceme být pozitivní, usměvaví, vyklidnění a přítomní.

Když se přistihneš, že spěcháš, zpomal

To je základ pro štěstí – umět si dát na věci čas.

Jakmile totiž začnete získávat čas a klid, otevřete se také projevům lásky – budete vyzařovat víc pohody, takže i druzí na vás budou reagovat pozitivněji. Vím, že to bude znít jako protimluv, ale už nepočítám, kolikrát jsem si užíval čekání v dlouhé frontě v obchodě – šťastný a usměvavý – a to jen protože jsem byl na další čekající lidi (včetně pokladní) milý, a dal najevo, že to čekání je ok.

Nakonec totiž všichni chceme lásku, a ty menší cíle, které se tváří tak urgentně, mohou chvíli počkat. Protože dokud do svých cílů a jednání nevložíte lásku a klid, tak vám ty cíle lásku a klid přinést nemohou. Můžete snít o pohádkové výplatě a krásném domě, ale pokud toho dosáhnete se sebezapíráním a bez pozitivních emocí, tak vám ty věci nic pozitivního nepřinesou.

Sám jsem v situaci, kdy jsem před rokem měl dluhy, žil od výplaty k výplatě, časově jen tak tak stíhal, a přitom dnes žiji v prostorném domě, na účtu mám několik milionů, plánuji na léto stěhování k moři, mám práci, kterou miluji, a dělám jí celkem 2 hodiny denně – a z této pozice vám můžu říct, že tyhle vnější věci na mém vnitřním životě nezměnily ABSOLUTNĚ NIC.

I s těmito „benefity“ jsem totiž zažil období, kdy jsem byl skleslý a naštvaný jako dřív. A i dřív, než jsem tohoto dosáhl, jsem měl období, kdy jsem byl hluboce šťastný. Šťastný jsem byl ve skutečnosti vždy tehdy, kdy jsem vědomě pracoval na tom, abych měl v životě víc lásky a času.

Ať máte jakkoli velké nebo malé cíle, vždy je okořeňte o pozitivní emoce a lásku

Vězte, že se nic nestane, když se vaše cíle o den dva, nebo i tři, odloží, pokud díky tomu získáte vnitřní klid a spokojenost. Proto vám přeji: Ať je další rok časem, kdy do všech svých cílů a plánů vložíte lásku.

A pokud se zajímáte o konkrétní rady, můžete se podívat na můj eBook Úspěch v rovnováze – najdete ho na tomto odkazu.

Alexej Byček
Pomáhám lidem najít rovnováhu. Mezi vnějšími výsledky a vnitřním klidem. Mezi časem pro druhé a časem pro sebe. Předávám ale jen takové postupy, se kterými pocítíte změnu okamžitě. Změna se totiž děje buď teď, anebo nikdy.

Alex je kouč a motivační řečník. Je autorem řady seminářů a online programů, nejúspěšněji kurzu Život v zázraku. Více o Alexovi si přečtěte tady >>

Komentáře