Právě jsem viděl krásné video Igora Chauna o tom že je skvělé, že máme mnohost názorů na coronu, na očkování i vše jiné. Jasně – je klíčové, aby očkování a nošení roušek v lese bylo dobrovolné (je fajn používat zdravý rozum. 😀 ). Nicméně se zdá, že i Dalajláma se nechal očkovat. A co? Je snad jedna cesta, jak se vyrovnat s velkou proměnou lidstva? Není. Klíčové je, abychom si stále byli blízcí, abychom se neodsuzovali, ale respektovali a místo nadávání otevřeli svá srdce.
Tenhle článek je o otevření vašeho srdce. Fráze, která se používá, nicméně nedodává se, jak na to v praxi. Proto k praxi otevírání srdce vám teď chci dát návod.
Je to návod, který sám v posledních dnech dost potřebuji a dala mi ho „má“ žena Tereza.
„Když je ti úzko, nebojuj s tím. Když máš strach, nebraň se. Když zažíváš něco těžkého, nesnaž se to změnit“
„Cože?!“ Vzteká se naše mysl…
Vaše podvědomí je jako papiňák a čím víc emoce a stavy, které k vám přicházejí, odmítáte (že k vám patří), tím víc se právě do podvědomí ukládají. Jako v hrnci tam bobtnají a jak se teplota varu zvýší (přijde nová nepříjemnost), tak se hrnec otřásá, připravený k výbuchu. Stojí vás pak mnohem víc sil, udržet se pod kontrolou.
Nakonec vždycky bouchnete. A není to špatně! Problém není výbuch, ale to, že vás logická mysl a zvyk všechno potlačovat přiměje hrnec emocí zas zavřít.
Místo abyste řešili, jak si víc ulevit – jak vyřvat, vymlátit, vytančit a vyběsnit všechen ten přetlak – tak po uniknutí trošky páry hledáte, co je na vás špatně a jak ten papiňák ještě víc utěsnit.
Pokud vytrváte v tomhle postupu delší dobu – roky nebo v některých případech desetiletí – můžete přivodit hotový masakr.
Začít vše nepříjemné VĚDOMĚ prožívat.
Je to jako když vidíte bouřku a místo hledání úkrytu se vydáte do jejího středu. Krajně nelogické pro mysl. A krajně účinné pro to, abyste se přijali SE VŠÍM VŠUDY. Aby spadla přehrada mezi vámi a vaším srdcem.
Začít všechno nepříjemné prožívat ale neznamená, „ponořit se do toho“ a utopit se v trápení. Znamená to, že když se cítím blbě, tak nehledám všechny možné způsoby úniku, ale zastavím se a jen vnímám vše, co zrovna cítím – i když jsou pocity třeba nepříjemné a bolestivé. Prostě je vnímám a u toho si uvědomuji, že mé srdce je plně otevřené.
Že i když je tu bolest a strach, tak mé srdce se otevírá.
Je na vás, jestli si k té představě něčím pomůžete,
– např. přidáte dech (že se s nádechem srdce plní silou a s výdechem ještě víc otevírá)
– nebo si představíte světlo, které z vašeho srdce září do všech stran
Když totiž nebojuji s tím, jak se cítím – s tím, že mám strach (o vztahy, peníze, zdraví, dosaďte si…) nebo cítím zlost, smutek, lítost atp. Když místo toho přijmete „ok, takhle se cítím – nebojuji s tím a jen otvírám své srdce“, tak se po pár minutách (většinou vážně do 5 minut!) uvolníte a posunete od všeho, co nechcete, přesně k tomu, po čem toužíte.
Nejenže se rychleji naučíte zpracovat negativní emoce. Nejenže pročistíte i podvědomí a bude vás toho míň dráždit. Ale líp se připravíte na nepředvídatelné situace a dokonce i na smrt, která sice přijde nejspíš za dlouho, ale jednou určitě… A způsob, který funguje za každých okolností – ten způsob je prožití toho, co v aktuálním okamžiku cítím, a přitom otevření svého srdce.
Tenhle článek je celý o PRAKTICKÉ metodě. Můžete si říct „jo, fajn“ a zapomenout, anebo můžete zkusit metodu HNED. A při další náročné situaci si vzpomenete, že tohle máte k dispozici. Zastavíte se, bez odporu prožíváte, co cítíte, a u toho otevíráte své srdce. Čím víckrát to uvedete do praxe, tím lehčeji se budete cítit. A to přeji vám a nám všem v této úžasné době velikého otevření.
Zaujal vás článek? Vyzkoušejte také metodu, jak otevřít srdce ve vedené meditaci –