„Mám něco na srdci.“ A není to maličkost. Je to věc, která buší a dere se ven, aby změnila život ne mně, ale právě vám. Můj život se totiž už změnil. Právě proto teď nechci mlčet, ani zůstávat u starých vzorců, kdy jsem vymýšlel, jak vám jako čtenářům „podsunout“ nějaké metody, abyste si zlepšili život.
Já mám ale úžasnou šanci sdílet, co jsem se sám naučil na svojí cestě, abych vás inspiroval. Tyhle řádky píšu v jednom z nejšťastnějších momentů celého svého života. Je to vlastně odhalení, které mohu popřát každému. A pokud budete chtít, dám vám šanci inspirovat se ještě víc a můžu vám i osobně pomoct ke štěstí, jakého se povedlo dosáhnout mně.
O čem je ale tenhle článek?
Už nějakou dobu se pohybuji ve světě osobního růstu, kde o slovo „láska“ není nouze.
Jak ale myšlenku na lásku nahradit skutečným pocitem lásky k sobě?
Je to věc, se kterou jsem zápasil většinu života. Chci říct – jako dítě v sobě každý nějakou lásku máme. Ale jak přichází to nucené zapojení „do reality“, jsou nám předávány veliké obavy. Strachy, které zastřou naší přirozenou pohodu a každodenní radost. Nejsou to ani tak ty složenky a známky ve škole, ale strach, že když se o tyhle věci nebudeme starat, přemáhat se a dělat vše, co nás nebaví, tak zemřeme.
Je to drsné, a je to pravda – to je to, čeho se skutečně bojíte. Mysl má jediný strach – že nepřežije. A všechno křečovitě podřizuje tomuto svému přežití.
My jsme ale víc než mysl
Jsme čiré vědomí, bytost plná lásky, pohody a vesmírného štěstí. Tato rovina bytí – šťastná a vypohoděná – je každému z nás kdykoli na jediné zavolání přístupná. Dřív jsem myslel, že jsou to moudrá slova, ale nevěděl jsem, jestli pravdivá. Dnes vím, že jsou tak pravdivá, jak jen slova mohou být.
Jednoduše – taky se učím u svých mentorů, a před časem se věci v mém životě sešly tak, že jsem jel na Spiritual Camp Marka Dzirasy. Byl to zážitek s duchovními učiteli a úžasnými lidmi, kteří se touží posunout v tomto životě dál. Zažil jsem tam kromě různých jogínských cvičení také holotropní dýchání, několik silných rituálů a mimotělesné zkušenosti.
Že všechno, po čem jsem toužil, všechny ty mocné okamžiky, vyrovnání se s těžkými emocemi, zážitky vesmírné jednoty, božského vědomí – to všechno už jsem ve svém životě zažil.
Jen jsem nevěděl, že to je ono. Mysl mi dřív bránila uvěřit, že i jednoduchou pětiminutovou meditací se můžu dostat ke zdroji života a bytí. Já to sice zažíval běžně, ale pochyboval jsem:
„Co když to není ono a já si jen něco nalhávám“.
Nikdy jsem o téhle pochybnosti nikomu neřekl a učil ty techniky i druhé – snažil jsem se věřit. Ale až v posledních týdnech se mi ulevilo, že to je všechno pravda.
Je pravda, že techniky, kterými jsem v posledních týdnech prošel, jsou naprosto úchvatné, ale není to o nich. Mohl bych projít tisíc jiných technik, ale kdybych se nerozhodl, že „teď je čas“, tak bych mysl neopustil a nezjistil, jak úžasný je prožitek samotného vědomí – když mysl a strachy nestojí v cestě.
To je totiž zásadní – nemusíte se s myslí loučit navždy, ale musíte se umět s myslí rozloučit, jakoby to naposledy opravdu bylo. Musíte jí umět pustit, vzdát se kontroly, i kdyby to v těle mělo vyvolat velmi nepříjemné reakce (mysl se snaží udržet za každou cenu).
Protože když to vydržíte dost dlouho – a většinou jde o vteřiny, maximálně minuty, totálního vypnutí – tak začnete cítit to božské vědomí a spokojenost. Štěstí, kterého jste součástí.
Zjistíte, že to, co běžně vidíte, když zavřete víčka (nemyslím představy, ale tma a obrazce, které z ní spontánně vznikají), nejsou výplody vaší fantazie, ale že to je jeden z nejčistších projevů vašeho vědomí.
Zjistíte, že pocit, že na ničem nezáleží, který si tak zřídkakdy připouštíte, není únik od reality, ale projev vašeho šťastného vědomí. Ono totiž opravdu na ničem nezáleží, i kdybyste zítra měli spadnout ze skály (tím nevyzývám, abyste skákali ze skály, jen zdůrazňuji, jak bezvýznamné jsou tyhle detaily, když pocítíte svou pravou podstatu – nemusíte se pak už ničeho bát).
Během velmi silných zkušeností se mi v hlavě občas rojily i myšlenky. A chvíli jsem si ani nebyl jistý, jestli to, co dělám – předávání metod osobního rozvoje druhým lidem – je „dost“, jestli to má smysl. Měl jsem pocit, že nic jiného, než duchovní zážitky spojené s vyšším vědomím, ani nemá smysl.
Je tu ale jedna věc, která má smysl ve všem, co děláte – láska (která začíná sebeláskou) a prožitek radosti. Uvědomit si, kdo doopravdy jsem, je totiž největší šance, jak učinit svůj život šťastným.
Jít do sebe – cvičeními s tužkou a papírem, sdílením svých příběhů a překážek, společnou meditací, nalezením síly do zásadních kroků pro svůj další život. To všechno patří k vaší cestě ke štěstí.
Vytvořil jsem online kurz (spíš bych řekl „intenzivní a hluboké setkání“) s názvem Zamiluj se do života. Pro všechny, kdo si přejete najít v sobě zdroj radosti, který dokážete každý den aktivovat; pro všechny, kdo chcete jít do velmi praktických cvičení a postupů, které zintenzivní váš pocit lásky a radosti, jsem připravil transformační cestu.
Kurz vychází z jednoduché myšlenky, kterou v sobě už tušíte – že si zasloužíte a že dokážete být mnohokrát šťastnější, než jste teď.
Všechny vás, kteří toto tušíte a chcete se opravdu otevřít a začít žít plněji a radostněji – všechny vás zvu do tohoto kurzu.
Ostatně podívejte se na kurz sami>>
A žijte s vědomím, že dokážete být šťastní tak, jak si dovedete představit, a ještě mnohem mnohem mnohem víc:)