Jděte bez kompromisů, a život vám dá, o čem sníte

Dnes vám chci dát příklad, jak se dokážete dostat ke splnění svých snů. Je to postup, před kterým nás ve škole varovali, cesta, kterou nám „zodpovědní rodiče“ rozhodně nedoporučovali. A přesto je to PRÁVĚ TA CESTA, kterou jsme naposled použili snad jako děti, a díky které jsme právě naposled tehdy uspokojivě dostali to, co jsme chtěli.

Proč jako děti?

Protože si vzpomeňte na vaše vlastní dítko (nebo pokud nemáte, tak někoho známého). I přes naší neustálou snahu je korigovat a poučovat, dítě prostě čas od času řve, že něco chce. Nenechá nás a nenechá, dokud toho nedosáhne. Samozřejmě jsou tu snahy „zodpovědných rodičů“ nechat děti „vyřvat“, dokud jejich přání a síla nejsou zlomeny. A z nějakého důvodu přesto trvá mnoho let, než si na takové „lámání“ dítě zvykne a opravdu se z něj stane ten tichý domestikovaný tvor.

Vtip je v tom, že z téhle domestikace se pak v lepším případě celou dospělost dostáváme. Někoho to klepne až při krizi středního věku nebo nedejbože ještě později, někomu to začne docházet už po škole.

Proč bychom neměli mít všechno, co chceme, a to hned?!

Ve skutečnosti k tomu neexistuje žádný důvod. Pár „rozumných důvodů“ by bylo, ale těmi se rozhodně neřídí lidi, kteří pravidelně dosahují svých cílů a snů, a jsou vnitřně doopravdy šťastní.

Pravda je, že když každý bude usilovat o to, co chce, tak se společnost nerozpadne a nepovraždí, ale právě naopak:

ZAČNE VZKVÉTAT

Protože v jádru každého přání je veliká hodnota, kterou to přání přináší jak člověku, který ho má, tak druhým lidem v jeho okolí. Někdy to je hodnota přímo hmatatelná – ať už jde o nějaký skvělý vynález, fyzické bohatství nebo jinou užitečnou věc. Jindy je to hodnota RADOSTI a pozitivních pocitů, kterými dotyčný své okolí nakazí a umožní jim tak na chvíli zažít to, co si sami moc často nedopřávají – POCIT ŠTĚSTÍ.

Přesto většinou, když bezhlavě jdeme po svých cílech, tak nikomu neubližujeme. Abych se vrátil k dětem:

Sledovali jste někdy hru více dětí na hřišti? Nejlépe dětí různého věku, a teď myslím v situaci, kdy se do toho nemontuje žádný dospělák. Totiž ty děti lítají, křičí, hází s věcmi, skáčou a prostě všelijak řádí. Jsou tam různé cykly té hry, ale podstatné je, že dokud se tam nevměšuje dospělák, tak i když desetileté děti metají salta, tak si 20 čísel od nich hraje batole s lopatkou, a ani během hodiny takového řádění nedojde k žádnému úrazu.

Vtipné je, když se do té situace přimísí některý z nás „věkově zralejších“ a začne některé z těch dětí korigovat. Do všeobecného jásotu a nadšení se najednou přidá vytrvalý řev nebo pláč. Celá harmonická energie je narušená, a bujarou a nespoutanou radost, kdy nedošlo k jedinému úrazu (rozhodně ne k žádnému „škodlivému“) najednou střídá ublížení a strach.

Samozřejmě za to v tu chvíli může ustrašená energie dospělého, který byl ve svém dětství natolik zlomen, že teď má strach – o sebe i o své dítě – a to zpravidla mnohem větší než takový ten přirozený. Většinou ten dospělák vyšle vlnu strachu a z toho důvodu taky děti začne korigovat do vlastního systému, ve kterém ale divokost dětí tvrdě narazí a všechno se bortí a ničí a je to pro všechny dost stresující.

Tuhle praxi jsem zažil opravdu dostkrát a hodně jsem se z ní naučil

Přesto abych se vrátil k podstatě věci:

KE ŠTĚSTÍ VEDE JEDINÁ CESTA – CESTA BEZ KOMPROMISŮ

A chci vám to říct doslova. V posledním půlroce totiž řešíme se ženou bydlení. Nejdřív jsme se z krásného domku za Prahou chtěli stěhovat do španělské Malagy. Přišly ale nějaké další výzvy a nápady a vše se transformovalo do touhy najít samotu někde v přírodě – už ne nutně ve Španělsku.

Výpověď nájmu v původním domku jsme ale už podali a běžela nám lhůta. Ani ne měsíc před termínem vystěhování jsme začali hledat „samotu v českých lesích“, a jak to někdy bývá, když jsme našli něco „vhodného“, tak se na místě ukázalo, že to tak vůbec není.

Po neustálém hledání, ježdění po všech koutech republiky, jsme došli k tomu, že jsme 2 dny před ukončením nájmu měli relativně slušný byt, za nímž začínalo CHKO. Byl to ale kompromis. I když by ho rozumný člověk, ze kterého za 2 dny bude bezdomovec, vzal…

Když víte, že jde o kompromis…

MY ALE VĚDĚLI, ŽE TO JE KOMPROMIS. A tak jsme se s těžkým srdcem rozhodli to NEVZÍT.

Dopadlo to tak, že jsme hledali dál, své věci odstěhovali do garáže mojí maminky a další týden bydleli u mamky mojí ženy. Nakonec jsme různými cestami skončili v roubence jedněch vzdálených známých, kde nemáme elektřinu, vodu nosíme ze studny a topíme v kamnech. Zdálo by se, že to není „ideál“, aspoň pro nás, kdo jsme byli zvyklí na celkem luxusní bydlení za spoustu peněz. Tohle nové „bydlení za pár šupů“ je ale perfektní – zjistili jsme, že se tak dá nádherně žít! Dokonce je to přesně to, co teď potřebujeme!

Pro nás pracující přes internet to je velká úleva od neustálé touhy „být online a kontrolovat, jestli všechno dobře běží.“ Pracuji teď jednou za pár dní v kavárně ve vedlejším městě a jinak pozoruji hory, mraky, býky, koně a kozy, jak si užívají horský život v Beskydech.

JE TO PROSTĚ PARÁDA!

Opravdu zažíváme se ženou nejšťastnější období našich životů. Ale to není to sdělení, které vám chci dát. To by byl dost neucelený konec. A spousta z vás by si řekla „takhle skončit teda fakt nechci“.

Nebojte, bude to pro vás zajímavější 😀

My jsme totiž díky téhle cestě přišli na pár dalších věcí. Málem jsme vzali ještě jeden pronájem, který byl vlastně super, ale než jsme se „rozhoupali“ (což trvalo jen pár hodin po prohlídce), už nás někdo předběhl!

Díky tomu, co jsme chtěli vzít, a tomu, že jsme si zkusili život v jednoduchosti (vážně, člověk zjistí, jak málo vám stačí k radosti a svobodě!), už víme, co a jak ve svém domově chceme.

Rozhodli jsme se tedy, že realizujeme náš letitý sen a budeme stavět soběstačný dům!

Jakmile jsme se rozhodli, bylo jasno. Sehnali jsme financování, skvělou projektantku, teď to vypadá dost slibně s pozemkem, a na jaře už se chystáme stavět a v létě bydlet.

Je to úžasný projekt a vypadá to na bydlení doslova zadarmo (voda samospádem, elektřina ze soláru)! Když budeme mít takový dům, můžeme v něm žít, pořádat osobně-rozvojové kurzy a zároveň si cestovat kdykoliv kamkoliv chceme, aniž bychom museli řešit nájem (to byl hlavní důvod, proč jsme dřív ještě nechtěli kupovat vlastní bydlení – abychom si užili cestování bez závazků).

Když se rozhodnete, celý vesmír se spojí!

Tohle jste už asi slyšeli. Ale já chci plnou silou potvrdit, že to JE PRAVDA!

Když jsme se rozhodli pro vlastní dům, vše se začalo velmi rychle spojovat a víme, že nejsou překážky. A i kdyby byly, my je zvládneme. 🙂

Samozřejmě, někdy se potřebujete oddat životu a přijímat, že na cestě jsou změny. Ale jiná věc je přijetí, že je na cestě něco jinak, než jsem si představoval – prostě se z toho poučit a vydat se jiným neprozkoumaným směrem; a jiná věc je dělat kompromis a vzít variantu, která není plně podle mých představ.

Kdybychom odjeli do Španělska, nebo vzali první samotu, co se namanula v Česku, nebo vzali ten byt 2 dny před výpovědí nájmu, prostě bychom se nedostali tam, kde jsme dnes, a rozhodně bychom nestavěli dům, o kterém jsme už asi 6 let snili!

Cesta bez kompromisů je nejlepší a vede nejrychleji k vašemu vysněnému cíli

Cesta bez kompromisů je nejlepší a vede nejrychleji k vašemu vysněnému cíli. A proč se proboha srovnávat s čímkoliv méně? Protože nám to „v mládí někdo říkal?“

Ruku na srdce: K vašemu štěstí vede jediná cesta – ta VAŠE. A v té si potřebujete být jistí jako v ničem jiném. A tuhle jistotu vždycky a všude posilovat. Nemusíte proto na nikoho být zlí nebo tlačit – to ani náhodou. Ale potřebujete mít vnitřní jistotu a VÍRU, že VŠE DOPADNE PRO VÁS.

A ono se to pak stane pravdou.

Takže nejlepší poučení: Jděte bez kompromisů, a život vám dá, o čem sníte>>

P. S. S Terezkou jsme tu rozpracovali svůj zatím nejvíc transformační projekt – online kurz Život v zázraku. Startuje už 9. září, a pokud chcete do nového školního roku vstoupit do školy, která má opravdu smysl – školy, jak proměnit svůj život do zázraku – tak na kurz určitě mrkněte>>

Alexej Byček
Pomáhám lidem najít rovnováhu. Mezi vnějšími výsledky a vnitřním klidem. Mezi časem pro druhé a časem pro sebe. Předávám ale jen takové postupy, se kterými pocítíte změnu okamžitě. Změna se totiž děje buď teď, anebo nikdy.

Alex je kouč a motivační řečník. Je autorem řady seminářů a online programů, nejúspěšněji kurzu Život v zázraku. Více o Alexovi si přečtěte tady >>

Komentáře